Moje 12/2 narozeniny

  V pátek 8. března 2019 slavíme MDŽ (Mezinárodní den žen) A já slavím svoje 12/2 narozeniny. Asi se vám honí hlavou otázka, co znamená 12/2 narozeniny. Můj věk? Čas narození? Nebo co vlastně? Pokud chcete znát odpověď, čtěte dál a dozvíte se to.

Dnes slavím…

Dnes slavím svoje 12/2 narozeniny. Není to zkratka pro můj věk, kdepak! Za svůj věk se nestydím! Nemám potřebu ho šifrovat! Narodila jsem se v červnu a bude tomu šestačtyřicet let. Hm, co tedy znamená číslo 12/2? A proč slavím narozeniny v březnu, když jsem se narodila v červnu? Kromě MDŽ slavím 8. března druhé narozeniny.

Přesně před dvanácti lety jsem dostala, a to doslova a do písmene, druhou šanci žít! V ten den jsme měla autonehodu. Ti, kteří ji viděli, ji v první chvíli označili za velmi vážnou.

Nezvládla jsem jednu zatáčku (pro obhajobu, je to dost nebezpečné místo dodnes, přestože už konečně udělali opatření) a převrátila jsem auto na střechu. Nevím kolik „kotrmelců“ auto udělalo, ale jak už jsme psala, skončilo na střeše.

Přiletěl pro mě vrtulník….

Řidiči, kteří kolem jeli, zastavili a zavolali záchranku, si mysleli, že je to moc zlé. I záchranáři popsanou situaci vyhodnotili jako natolik vážnou, že poslali vrtulník!

Z auta jsem se ale dostala sama. Na první pohled, žádné vážné zranění. Bolela mě jen hlava, brněla pravá ruka a měla jsem malé tržné ranky od rozbitého okenního skla.

I přesto mě do nemocnice přepravil vrtulník. Když už přiletěl, tak se o mě postaral – ošetření, něco na uvolnění apod. Už přesně nevím, co mi dali, ale otupilo to bolest, ale dění a lidi kolem jsem vnímala.

Rentgen nic neprokázal

V nemocnici udělali potřebná vyšetření. Na rentgenových snímcích nic nenašli. Ale protože jsem nebyla schopná vstát a odejít po svých, hospitalizovali mě. Dnes nechápu, že z auta jsem vylezla sama a šlo to, ale v nemocnici jsem se namohla ani posadit. A co víc, bylo mi čím dál hůř. Bolela mě horní část zad a obě ruce. Přešla noc a pak nové vyšetření.

Zasáhla moje maminka

Ale nebýt mojí maminky a sestry, tak by se asi nic nedělo a vše by dopadlo jinak. Maminka se do toho vložila a donutila doktory jednat. Podstoupila jsem vyšetření magnetickou rezonancí (dále také MR).

Bylo to VIP vyšetření  , předběhla jsem všechny objednané pacienty! Ale to jsem tenkrát nevěděla. Děkuji Vesmíru za maminku, že se nedala. Vyšetření na MR ukázalo velmi vážnou tříštivou zlomeninu 5. a 6. krčního obratle. A nastal frmol….

Převezli mě na specializované pracoviště do Olomouce

Nevím, jak dlouho po MR to trvalo, než mi přišli oznámit, jak je to vážné, ale ihned začali s přípravou na převoz. Šupli mě do speciální nafukovací matrace, naložili do sanitky, zapnuli sirénu a jelo se. Moc si toho nepamatuji, bylo to rychlé. Vzpomínám si, že mě ještě zavezli na nějaký rentgen nebo co to bylo a pak už jen sál, lidi s rouškami, můj strach a probuzení na pokoji. Příjemné probuzení. Žila jsem!

Mohla jsem se hýbat, chodila jsem, žila jsem!!!!

Byla jsem si vědoma toho, že jsem měla obrovské štěstí a dostala jsem druhou šanci žít! Děkuji zato svojí mámě, sestře i ostatním blízkým, také lékařům a sestřičkám jak v Prostějovské tak v Olomoucké nemocnici. A děkuji vesmíru za šanci žít bez omezení, a za to, že mám kolem sebe spoustu dobrých lidiček!!!

Mohla jsem se hýbat, chodila jsem, žila jsem!!!!
Byla jsem si vědoma toho, že jsem měla obrovské štěstí a dostala jsem druhou šanci žít!

Čekali mě další krásné dny

Cítila jsem se fajn, na bolest si nevzpomínám. Obratle opravili, pár měsíců jsem nosila límec, poctivě rehabilitovala. Nehodou se mi život hodně změnil. A to k lepšímu.

Dva měsíce po nehodě, ještě s límcem na krku, jsme se sblížili se mým nynějším manželem. Znali jsme se už dříve, ale až po nehodě jsme spolu začali chodit a žít.

Dnes jsme manželé, máme spolu syna. Dokončila jsem vysokou školu, dcery úspěšně dostudovaly, jednu jsem provdala a mám dokonce i vnoučka! Prostě super dny! Ale ne úplně…

Pád na dno

Žila jsem, jak nejlíp jsem uměla, ale dělala jsem spoustu chyb. Především jsem se přetěžovala. Chtěla jsem být dobrá, výborná v práci i doma. Tělo však řeklo dost! Byla jsem na tom psychicky hodně špatně. Ale opět jsem se za pomocí blízkých lidiček i odborníků zvedla ze dna. To je ovšem jiný příběh. Více si o tom můžete přečíst v mém příběhu ˃˃˃

Moje 12/2 narozeniny

Dnes 8. března 2019 slavím svoje druhé dvanácté narozeniny, tedy 12/2 narozeniny), a zítřejším dnem vstupuji do třináctého roku svého nového, druhého života.

Zůstaly mi vzpomínky a hlavně si připomínám, že jsem dostala druhou šanci žít, a že mám žít dál, jak nejlíp umím.

Nevím, co mi další roky přinesou. I když to bude občas pád na dno, ze kterého se budu zvedat a budu muset bojovat s nepřízní osudu, těším se na to!!!! Protože po každé noci přijde nový den, a po každém pádu vzestup nahoru.

„Každý den je důvod k radosti!“

Daniela Vaněčková

Vždy, když šlo do tuhého, musela jsem řešit něco nepříjemného, nebo zvládnout špatnou situaci, řídila jsem se a dodnes se řídím heslem „Co mě nezabije, to mě posílí!“ A poslední dobou k tomu přibylo ještě jedno heslo, které jsem převzala od autorky knihy „Dvanáct měsíců před a po“ Daniely Vaněčkové: „Každý den je důvod k radosti“! 🙂

Takže, milé ženy, přeji Vám krásný mezinárodní den žen.
A všichni se mějte suprově 🙂 !!!!